Můj pracovní den
V British Muzeu to funguje tak, že jak přijdu do práce a musím projít přes „security check“ (jestli nemám nějaké ostré a střelné předměty). Jakmile projdu přes security, jdu se převléct do pracovního a hlásím svůj příchod otiskem prstů a práce může začít. Zajdu pro pečivo, donesu zmrzku a koláče, vše připravím a naaranžuji, aby vypadaly pěkně.
Jídlo bylo výborné, ale musím pokračovat v práci. Střídám se v přestávce s baristou, a tak jsem nyní u kávovaru. Musím rychle zmáknout všechny druhy káv od “flatwhite“ až po “icecafe“. Nejhorší je, když spletu objednávku, ale v práci to berou v pohodě. Říkají, že nikdo není perfektní. Chyby se dělají a dělat budou.
Když se barista vrátí tak jdu dělat “runnera“, protože šel pro změnu na přestávku on. To zas odnáším jídlo a přijímám případnou kritiku. Když největší masakry skončí, začíná nám “chill“ a všichni čekáme až šéf zavelí “Home Time“.
Sice dá sem tam tato práce zabrat, ale lidi jsou tu v pohodě – kolegové i hosté, kteří chápou mé jazykové mezery. Práce tu utíká strašně rychle, protože je hodně práce i mzda je optimální a mám 50% slevu na vše. A to se vyplatí.
Jen mě štve, že se mi kolegové mění docela často. Nikdo tam nezůstane moc dlouho, ale na to si člověk dokáže zvyknout.
Bez sponzorů by to nešlo
