Závěrečný rozhovor

V polovině června se Dana Lišková (18 let) z dětského domova na Příbramsku a Filip Urbaník (20 let) z dětského domova na Jesenicku vydali na 3 měsíční pracovní pobyt do Velké Británie. V rámci projektu LONDON Job&Fun, který pořádá nezisková organizace Nadání a dovednosti o.p.s. ve spolupráci s agenturou Czech-us, v.o.s., se jim tak splnila jejich touha, poznat život mimo Českou republiku.

Přečtěte si rozhovor s těmito mladými lidmi, kteří díky finanční podpoře advokátní kanceláře Bányaiová Vožehová, s.r.o. a cestovatele Lukáše Kerharta, dostali jedinečnou příležitost vyzkoušet si samostatný život, a to rovnou v hlavním městě Velké Británie.

Jak jste se těšili na návrat do ČR?

D: ,,Do České republiky jsem se opravdu těšila, protože první měsíc v Londýně byl pro mě opravdu náročný, kvůli anglickému jazyku. Těšila jsem se hlavně na české jídlo, kamarády, rodinu, dětský domov. Opravdu jsem se nemohla dočkat.”

F: ,,Já jsem se těšil do České republiky hlavně kvůli jídlu. Svíčková je moje láska, kterou miluju nejvíc na světě, takže jsem se vrátil hlavně kvůli ní (smích). Těšil jsem se také na své sestry a české ceny, protože v Londýně je velmi draze.”

Co pro vás bylo v Londýně nejtěžší, na co jste si těžce zvykali?

D: ,,Pro mě byl ze začátku nejtěžší jazyk.Používání angličtiny. Ty začátky pro mě byly vážně těžké, nedokázala jsem se s nikým pořádně domluvit, ale ke konci už pro mě bylo mnohem těžší spíše přepínat do češtiny. Co se týče financí, nepřišlo mi to nijak náročné, i když tam mají dráže než u nás. Nicméně s poměrem kolik tam vyděláte mi to přišlo v pořádku. Co mi hodně vadilo, byl nepořádek. Londýn je velmi neekologické město – to mi vadilo asi nejvíce.”

F: ,,Pro mě bylo nejtěžší si najít volný čas. Hodně jsem pracoval a snažil jsem se vydělat si co nejvíce peněz. Dále jsem si těžce zvykal na jejich jízdní řády – v nich aby se člověk vyznal. Jinak je Londýn fajn, taková větší Praha.”

Co vám bude z Londýna nejvíce scházet?

D: ,,Určitě nový kamarádi, kolegové z práce a okolí. Londýn je opravdu krásný. Sice má své mouchy, ale to má asi každé město.”

F: ,,Mě také určitě nový známý a práce. Bude to znít asi divně, ale práce mi bude opravdu chybět.”

Co vám tato zkušenost dala?

D: ,,Přineslo mi to lepší znalost jazyka, samostatnost a překonání strachu. Ze začátku jsem po Londýně cestovala pouze s FIlipem a de facto se ho skoro držela za ručičku. Hrozně jsem se bála Londýnského metra. Všichni mi říkali, že je veliké a spletité, ale nakonec jsem zjistila, že je to jednoduchý systém. Nicméně Londýnské metro mi nevyhovovalo. Je tam hrozné teplo, nedá se tam skoro dýchat. Letošní léto v Londýně bylo prý nejteplejší za poslední roky.”

F: ,,Jedna z mých zkušeností byla, že jsem dělal Danče mamču (smích). Byl jsem takový o dva roky starší rodič. Zlepšil jsem si v Londýně orientační systém. Měl jsem s tím ze začátku problémy. Dále jsem si určitě zlepšil jazyk. Angličtinu ovládám, ale bál jsem se mluvit. Nyní už jsem v tom sebejistější. No a naučil jsem se také vařit v mikrovlnce na 100 způsobů.”

Jak vypadal váš denní režim?

D: ,,Tak ze začátku jsem pracovala v cateringové společnosti, kde to bylo hodně nárazové. Den předem mi vždy napsali od kolika hodin a kde budu pracovat. Někdy jsem pracovala večer a jindy přes den. Většinou se ale jednalo o ty noční směny na lodi. Potom jsem změnila práci a to jsem pracovala od 17 hodin do 3 do rána. Domů jsem se dostávala třeba kolem 5 hodiny ráno, protože v tu dobu bylo špatné spojení. Zvykla jsem si spát přes den, což nebylo úplně dobré. Nicméně jsem to zvládla a nebylo to tak náročné, jak jsem čekala.”

F: ,,Můj denní režim byl takový, že jsem se snažil co nejdéle prospat, třeba do 11 hodin a potom jsem šel rovnou do práce. Po práci jsem byl tak utahaný, že jsem šel zase rovnou spát a takhle pořád dokola. Ve dni volna jsem se naopak snažil navštívit co nejvíce míst v Londýně a ochutnat co nejvíce jídel. Ochutnal jsem humra, zkoušel jsem japonské nudle, dále třeba Ramen – za mě nejlepší jídlo na světě, vietnamské Pho – to byla naprostá bomba nebo Lasagne.”

Myslíte si, že je těžké si v Londýně najít a udržet práci?

D: ,,To určitě není. Pokud se nebojíte a zaměstnavatelé vidí, že máte elán a chcete doopravdy pracovat. Když tam přijdete na pohovor, tak vás mnohdy vezmou hned na zkoušku – na trial shift. Určitě musíte mít alespoň základní znalost jazyka. Přes léto není vůbec složité udržet si práci, protože je v Anglii velký nával turistů a oni hledají a potřebují nové lidi.”

F: ,,Podle mě to vážně není těžké. Spíše jde o to, že já, když jsem se hlásil do muzea, tak tam bylo dalších 100 zájemců. To jsem měl opravdu štěstí. Hlavně si cenili odvahy. Nemůžete se bát udělat chybu, když jí uděláte musíte si jí umět přiznat a poučit se z ní.”

Je něco, co vás v Londýně třeba nemile překvapilo?

D: ,,Já jsem nevěděla, co do Londýna očekávat. Nezjišťovala jsem si moc informací o tom, jak to tam funguje, takže jsem z ničeho moc překvapená nebyla. Jediné co mě překvapilo byl nepořádek, všude se válely odpadky.”

F: ,,Já byl před 4 rokama v Londýně a měl jsem oblíbený stánek na Fish&Chips, ale ten už tam nyní nebyl. Místo toho postavili obchoďák. Nejhorší byly ty ceny. Pokud tam člověk žije a vydělává si, tak je to v pořádku, ale když tam přijedete s českýma, tak je to mazec. Nesmíte přepočítávát.”

Filipe, ty si původně zamýšlel, že by si v Londýně začal studovat. Jak to celé dopadlo?

F: ,,Už jsem skoro odesílal přihlášku, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Musel bych při studiu dále pracovat v gastronomii a to není nic pro mě. Takže si v Česku udělám vysokou školu, obor programování a pak půjdu studovat do Anglie. To už bud umoci pracovat v oboru.”

Dančo, ty si hodně využila také možnosti cestovat. Ve tvém posledním článku se čtenáři mohli dočíst o tvém výletu do Skotska, co už ale nevědí je to, že si stihla před odletem navštívit také Paříž. Jak ses k tomu dostala?

D: ,,Mě cestování lákalo vždycky. I proto jsem se do projektu přihlásila, a také abych  si zlepšila angličtinu. Když se mi naskytla příležitost, vyrazit s kamarády do Skotska, nemohla jsem říci ne. Ale o tom jsem psala článek. V Paříži jsem byla se svým kolegou z práce a byli jsme tam 4 dny. Sice se do Čech vracím s málo penězi, ale utratila jsem je za cestování, za něco co mám ráda a určitě toho nelituju.”

Jaké jsou nyní vaše plány do budoucna?

D: ,,Nemine mě maturita (smích). Mezi tím se musím připravovat na vysokou a chtěla bych také cestovat co nejvíc to půjde. Chtěla bych také pracovat pro nějakou neziskovku a zapojovat se do dobrovolnických programů.”

F: ,,Já musím dodělat předměty, které jsem nestihl v minulém semestru. Chtěl bych se v budoucnu zaměřit na návrhy algoritmů a programování.”

Co byste vzkázali těm, kteří váhají, zda se do projektu přihlásit?

D: ,,Určitě se přihlašte, nic tím neztratíte. Pouze získáte. Budete za sebou mít skvělý tým lidí, který vám bude pomáhat. Nebojte se a jděte do toho.”

F: ,,Chce to určitě odvahu jít do cizího města sám, ale všichni vám pomůžou. Určitě to zkuste.”

Bez sponzorů by to nešlo

Kontaktní informace

Kanceláře:

Písecká 2342/11
130 00  Praha 3
Datová schránka: ID: 6j32yja

Fakturační údaje

Nadání a dovednosti o.p.s.
Klimentská 1246/1
110 00 Praha 1
IČ: 242 95 124
Číslo účtu: 107-2573200287/0100
Číslo transparentního účtu: 107-7444850227/0100
IBAN: CZ3601000001072573200287
BIC/SWIFT: KOMBCZPP

Sledujte nás na sociálních sítích

Kontaktní informace

Kanceláře:
Hradčanská Office Center
Milady Horákové 116/109
160 00 Praha 6

E-mail: info@nadaniadovednosti.cz

Datová schránka: ID: 6j32yja

Fakturační údaje

Nadání a dovednosti o.p.s.
Klimentská 1246/1
110 00 Praha 1
I4: 242 95 124

Číslo účtu: 107-2573200287/0100
Číslo transparentního účtu: 107-7444850227/0100

IBAN: CZ3601000001072573200287
BIC/SWIFT: KOMBCZPP

Pomáhejte společně s námi. Dejme dětem šanci, aby jejich první kroky z dětského domova byly opravdu úspěšné.